Základy psychologie tenisty

Psychologická příprava je asi nejvíce opomíjenou složkou celkové přípravy tenisty, přitom je ale psychika tenisty velice úzce spjata s jeho technickou, taktickou a především kondiční připravenosti. sebevětší talent bez kondice nebude v dorosteneckých a dospělých kategoriích dlouhodobě úspěšným tenistou. Rozlišit lze dlouhodobou a krátkodobou psychologickou přípravu. Dlouhodobá příprava by měla probíhat pod vedením odborníka, je vždy individuální a zahrnuje řadu technik, které si hráč postupně osvojí, převede je do tréninku a postupně do zápasu. Této přípravě se věnují především vrcholoví tenisté, kteří mají kolem sebe kompletní týmy, zahrnující často i psychologa. Relativní výhodou je možnost spolupráce s psychologem i na dálku. Krátkodobá psychologická příprava je přípravou na turnaj nebo i na jednotlivý zápas. jejím cílem je navodit motivaci, aktivační energii, sebevědomí a soustředění. krátkodobou psychologickou přípravu může zvládnout i tenisový trenér, pokud se alespoň trochu vzdělává. Své, nebo i přebrané svěřence je potřeba poznat i po této stránce. V první řadě je dobré zhlédnout několik zápasů v řadě s vyrovnanými nebo lepšími soupeři a zaměřit se na: koncentraci, emoční kontrolu, hladinu aktivace, zdravé sebevědomí, umění hrát pod tlakem, způsob hraní "big pointů", kvalitu 2. podání a úroveň kondiční připravenosti.

Důležité je soustředit se na projevy nefunkčnosti jednotlivých zmíněných kritérií:

Koncentrace - projevy nesoustředěnosti, roztěkanost, nervozita, strach z neúspěchu

Emoční kontrola - neschopnost ovládat a regulovat své chování, nekontrolovatelné výbuchy, nepřiměřené házení raketou, přehnané užívání nepřiměřených vulgárních výrazů

Hladina aktivace - úroveň rozcvičení, nízký nebo naopak vysoký stupeň vnitřní motivace, malátnost, nízká nebo příliš vysoká tepová frekvence

Zdravé sebevědomí - nedůvěra ve své schopnosti, nedostatečné povzbuzování, mnohdy hráč zkazí 2 údery po sobě a začne o sobě pochybovat nebo přehnaně přemýšlet, což může být začátkem nedůvěry v určitý úder

Umění hrát pod tlakem - náhlá kumulace nevynucených chyb ve zlomových chvílích utkání, strmý pád úrovně hry v důležitých chvílích zápasu

Způsob hraní "big pointů" - i když teorie říká, že všechny body (především ty uhrané) jsou důležité, tak například zvolení špatné taktické varianty nebo nevynucená chyba za stavu 4/5, shoda, při breakballu atp. hráče "rozhodně na nohy nepostaví", náhlé zpomalení ruky nebo celková ztuhlost při těchto bodech

Kvalita 2. podání - mnoho trenérů říká, že hráč má tak kvalitní podání, jaký je jeho 2. servis. špatná délka, dvojchyby, nízká rychlost, opakované nadhozy

Úroveň kondiční připravenosti - projev např. při nedodržování stanovených pauz mezi jednotlivými míči či body, opakovaně špatné postavení u dobíhaných míčů, vyšší tepová frekvence, než je obvyklé

Možnosti odstranění:

Analyzovat a zamyslet se nad tréninky, které proběhly, je možné, že došlo k pochybení v tréninkovém plánu, nebo, že žádný plán ani neexistuje. Chybu je třeba hledat většinou v trenérovi, v přístupu rodičů, nepřiměřeném tlaku ze strany okolí a málokdy výhradně v samotném hráči. V tréninku zapojit více modelových situací, kdy se hráč dostává pod tlak - čím větší tlak snese v tréninku, tím odolnější bude v zápase (dohrávání setů od stavu 4:4, 5:5, hráč má pouze 1 podání, atd.), zařadit hru na body s různými handicapy, zvýhodnění určitého typu úderu, který potřebujeme pozvednout. Je třeba neustále zdůrazňovat, že záleží především na předvedeném výkonu, s ním se dostaví výsledky, často hrát na body, nevyhýbat se konfrontaci - rivalita mezi svěřenci - stoupá motivace i snaha, současně tím vznikají otevřené zápasové situace, kdy hráč musí předvídat a rozhodovat se a reagovat na nečekané situace. trenér se svěřencem musí dobře komunikovat, hráč musí vědět, že má v trenérovi absolutní podporu, že s ním může konzultovat i netenisové záležitosti. trenér si musí uvědomit, že hráč má na svou hru jedinečný náhled, který trenér z pozice pouhého pozorovatele nikdy nezíská. 4:1 - poměr pochvaly a výtky, zaměřit se na silné hráčovy stránky, tím mu dodat sebedůvěru (trénink zbraní, na které se spoléháme v zápase), teprve poté trénink slabších úderů. Motivaci lze zvýšit i pomocí stanovení krátkodobých plánů a cílů, kterých chce hráč společně s trenérem dosáhnout, upravit i kondiční a regenerační plán, zkontrolovat jídelníček, atd.

Jak na stres?

Nepřetrénovat se, trénovat intenzivně v kratších časových úsecích (vzhledem k věku), umění regenerace a odpočinku. Dát pozor na velké množství turnajů v řadě, schopnost připustit se, že jsme někdy nervózní. Individuální (dle typu hráče) rozcvičení před utkáním. Rituály : rovnání strun, pití, nešlapu na čáry, jdu vždy do 1 rohu, stejný počet klepnutí míčkem před podáním,....

Jak na emoce?

Po celou dobu tréninku nebo zápasu zkoušet uplatňovat předem stanovená pravidla chování, které si stanoví hráč s trenérem předem. Úprava svalového napětí při hře od základní čáry na sebe (údery na stupnici od 1 do 7), zkoušet využívat různé rituály na podání a na returnu,...

Získávání sebevědomí

Zvyšování kondice, pozitivní samomluva (vnitřní pochvala po odehrání dobrého bodu), poctivé plnění tréninkového plánu (dobrý pocit z dobře odvedené práce), opakovat typ tréninku den před utkáním, který minule vedl k vítězství, stanovení reálných cílů, pocit důvěry trenéra ve svěřence, někdy dobrá změna tréninku (využití "košovky" - lehké míče do nejsilnějšího úderu svěřence


Psychická příprava před zápasem

Začátek každého utkání se ve většině případů odehrává v závislosti na předchozí přípravě a to nejen fyzické (rozcvičení a rozehra před zápasem je samozřejmostí), ale i psychické. Někteří hráči mají začátky dobré, ale často zakolísají během utkání, jiní se "rozjíždějí pomalu", ale postupně se mentálně srovnávají. Někteří jsou tzv. nažhaveni příliš, někteří vůbec.

Psychologové bývají dnes nedílnou součástí týmů nejlepších hráčů, jak si ale pomoci sám, když do nejvyšší úrovně teprve míříme? Sportovní psycholožka Kateřina Vejvodová (mimochodem bývalá tenistka na výborné národní úrovni, která absolvovala magisterské studium sportovní psychologie na Floridské státní univerzitě v USA) zdůrazňuje, že každý tenista by se měl seznámit se základními technikami sportovní psychologie: efektivní stanovení cílů, práce s vlastní pozorností, technika vnitřní řeči = pozitivní myšlení, regulace energie prostřednictvím relaxačních nebo aktivačních cvičení.

Pro hráče je důležité si jednak pamatovat v jakém stavu fyzickém a psychickém absolvoval svoje nejlepší zápasy, kdy podal svůj nejkvalitnější výkon, jednak se zamyslet nad tím, jak vypadá hráčův herní den. Hráč, který pociťuje od rána nervozitu, která může způsobovat nechuť k jídlu, bolest hlavy, zvracení nebo tuhnutí svalů, musí začít pracovat se svou myslí. Psychologové doporučují např. dýchací cvičení nebo vizualizaci dobrého výkonu (pokud je toho hráč schopen), případně využití pozitivních myšlenek, kterými je možné se uklidnit a vnímat situaci reálně.

Každý hráč by se měl zhruba hodinu před utkáním začít připravovat jak fyzicky, tak i psychicky. Po psychické stránce je třeba se zaměřit na zklidnění, v hlavě si promítnout taktickou stránku zápasu, jak zahrát v důležitých chvílích a jak se přivést k maximálnímu soustředění. Základní otázkou je nenechat se pohltit touhou po výhře, tedy pouze cílem zaměřeným na výsledek. Důležité je v průběhu zápasu neodbíhat od procesu k výsledku (např. za stavu 5/4 a vlastním podání vidina stavu 6/4).

Před zápasem je v současné době populární využívání hudby, která má velký dopad na aktuální psychické naladění. Díky pomalejší hudbě se lze uklidnit, díky rychlejší naopak vybudit k maximálnímu výkonu.

S využitím materiálů Mgr. K. Vejvodové.